V raném středověku se zejména v zimním období nosily i boty z plsti. V některých oblastech východní Evropy se nosí i dnes (tzv. válenky). Plsť na botu se dá udělat buď přímo anatomicky vytvarovaná jako "bačkora" nebo "ponožka", dá se z ní ale i šít.
Na naše boty byla použita plsť ze zvířecích chlupů tloušťky přes 1 cm. Je to materiál sám o sobě poměrně nepromokavý a teplý, vhodný hlavně k chůzi po sněhu. Střih byl zvolen obdobný jako střih na dnešní bačkory, jen vyšší, podobný měly například střevíce Karla Velikého. U takto tlusté plsti by bylo složité a zbytečné dělat podrážku zvlášť, proto je střih z jednoho kusu, vyřezaný ostrým nožem. Nepracujte nikde, kde nemůžete trousit chlupy, při výrobě jich vylíná požehnaně.
Silnou dratví na pevné jehle začneme šít od špičky. U takto tlusté plsti je možné šít okraje k sobě "natupo" spirálovým stehem. Čas od času je potřeba jej zajistit uzlem.
Šití nártu chce trochu šikovnosti a pořádně utahovat.
Vepředu nešijeme až nahoru, jinak bychom nohu potom dovnitř jen špatně dostávali. Ve špici boty vznikl "tunel" na nohu.
Začátek šití paty, zadní šev můžeme šít až nahoru.
Hotovo!
Plstěná "sněhule" je ušita.
Botu můžeme ještě naipregnovat (kvůli zvýšení nepromokavosti a odolnosti proti otěru, hlavně ve švech), například směsí vosku a dehtu. Bota může být zpočátku nepohodlná, ale poměrně dobře se přizpůsobí.
nahoru
Počáteční "provozní" zkušenosti:
První zimní víkendová akce se bohužel musela obejít bez naimpregnování bot. Plsť sama byla nepromokovavá (vlhko, bahno) a hřála, problém byl podle očekávání ve švech. Jejich impregnace by to měla podstatně zlepšit.
Při chůzi byly boty dost pohodlné, vytvarovaly se zevnitř ochotně anatomicky podle nohy, "podrážka" se dál zhutnila. Navíc se na ni nalepilo bláto, což prakticky zabránilo otěru. Klouzala rozhodně méně než hladká podrážka kožená.
Pokud člověk oželí hygienu 21.století, dá se v plstěných botách i pohodlně spát.
Po zaimpregnování švů směsí vosku a dehtu byla nepromokavost bot znatelně lepší.
Když konečně napadl sníh, bylo možné je přímo porovnat s originálními ruskými válenkami (díky, Sašo!). Ty jsou vyšší, plstěné vcelku, tenčí (cca 0,5 cm), ale hutnější (viz. obr.).
Prozatím jsme podnikli malou procházku v mírném mrazu (cca 45 minut, 2 km, -5°C, 5-25 cm sněhu). Podle očekávání originál ruské válenky, protože jsou bezešvé, fungují opravdu skvěle (ostatně proto se dělají dodnes). Šité válenky ale nebyly o mnoho horší, švy držely sníh obstojně, problémy způsobovala prakticky jen menší výška bot. Sníh se totiž místy nahrnul v závěji do boty přes její zadní okraj. Menší množství se však cca do půl minutky chůze vstřebalo a bylo opět teplo. Proti občasným větším množstvím sněhu by mělo stačit lépe botu jestě něčím vycpat, případně zvenku stáhnout, aby se do ní sníh nedostal. Celková pohoda při chůzi po sněhu je v botách obou typů přinejmenším dobrá. Pro zimní období je to fungující a ekonomická obuv.
nahoru
výroba Bonemína, foto a text Archimedes
