Na základě sporadické ikonografie a analogií se jako pravděpodobný běžný oděv na našem území v 9.-10.století (a zejména pro prostý lid i později) jeví pro muže jednoduchá tunika zhruba po kolena a pro ženy podobá tunika dlouhá.
Základní materiál je len. Dnešní druhojakostní strojně tkaná látka se poměrně dost kvalitou podobá ručně tkané látce raného středověku. Pro zimní měsíce je pravděpodobné použití vlny.
Dnes je běžná šíře látky 1-2 m. Z raného středověku máme doloženu nejširší látku okolo 90 cm, přičemž nejběžnější byla pravděpodobně šíře okolo 60-70 cm. Protože dobrá látka nebyla tehdy laciná, byla snaha dělat jednoduché střihy s maximálním využitím materiálu a minimem šitých švů. Tomu jsou přizpůsobeny naše varianty střihů.
Na přiloženém obrázku jsou střihy na mužskou a ženskou tuniku jak na látku šíře 60 cm, tak totéž na dnešních 150 cm, obojí s prakticky nulovým odpadem (úprava pro látku 120 cm šíře je obdobná jako pro 60 cm).
Výsledkem je v obou případech poměrně pohodlná volná tunika. Mužský střih je na štíhlejší až středně silnou postavu vysokou 170-180 cm. Ženský střih je na 165-175 cm vysokou silnější postavu, stejně tak ovšem mohou sloužit i ženě v těhotenství (dá se předpokládat, že na něj si žena v raném středověku nedělala speciální šaty, širší střih umožnuje i poměrně pohodlné kojení). Střihy je pochopitelně možné upravit jak na délku tak na šířku, utkáním potřebného množství látky o vhodné šíři.
Klínky pod rukávy nejsou zcela nutné, i bez nich se dá tunika nosit, je však vidět, že nemusí stát prakticky žádnou látku navíc. U krku je možné u mužské tuniky udělat rozparek pro pohodlnější oblékání, alespoň to naznačuje ikonografie dochovaná z doby jen o málo mladší. U ženské tuniky jej v této době nemáme doložen. Ženská tunika může být i užší s menší spotřebou materiálu (viz. obr., čárkovaně).
Domníváme se, že tyto střihy mohou pro svou jednoduchost a úspornost mít blízko ke způsobu, jakým se tuniky ve své době skutečně šily.
